Prezidentské volby aneb 625 milionů za frašku

K prezidentským volbám jsem se rozhodl nejít, protože žádný z kandidátů mi nebyl prostě sympatický. Před volbami jsem měl dokonce svědění prstů napsat o kandidátech článek, kde bych zdůvodnil proč ani jednoho volit nebudu, ale rozhodl jsem se mlčet, protože jsem věřil, že ukáží svou pravou tvář a oni nezklamali. Ano, jízlivé bonmoty Milouše Emana, které už může považovat za vtipné pouze autor, se opět staly hitem. To by mi na Miloušovi ani nevadilo, kdyby jeho všetečné ekonomické poučky pamatující New Deal a prehistorické organismy, neopakoval neustále dokola a nebyl provázaný s pochybnými strukturami. Karelu Schlafenbergovi aneb knížeti Hajaja bych byl schopen odpustit jeho chrápání všude kde sedí, dokonce bych mu odpustil i nekritický eurofilní názor. Jenže nemohu mu zapomenout, že má v zádech Kradouska a Omnipol. Pak jsme tu měli Slušného Honzu, vedle kterého má i záchodová šťetka charizma. Rozumný člověk určitě pochopí, že už jen pro toto ho volit nemohu. Další kandidátkou tu byla Julie Roithová roz. Tymošenková, která svůj názor přikryla kruhem hvězdiček. O podál koukal svazáček Dientsbier, který na mě celou dobu působil jako třídní šprt požadující jedničky. Bobo opět nezklamala a šla pro podporu k marťanům ( Omluvám se, ke KSČ). Dobrosrdečná Táňa by chtěla zachránit úplně všechny tvorečky na světě. Divím se, že není blondýna. Vladimíru Franzovi nezvětšilo charizma ani tetování. Posledním koho nastíním je Kam vítr tam plášť Bohuslav Sobotka, pardon Přemysl Sobotka... Volby teda vypadaly na zajímavou estrádu a slibovaly aspoň pobavení daňových poplatníků, kteří mohli sledovat hloupost a nekompetentnost státních úředníků, kteří chyběli ve škole, když zrovna brali procenta, kamikatze Lobotomia Kakamury na Ústavu ČR a také kdo vyhrál mezi občany, kteří nejsou momentálně ve vlasti. Když ale řeknu, že tato sranda nás bude stát 625 mil. korun, tak daňovému poplatníkovi ztuhne úsměv na rtech. Zřejmě vláda rozpočtové odpovědnosti je rozpočtově odpovědná napůl a kde může občanům hodit ohlodanou kost, tak neváhá a hodí ji.  Proč ne, když nakonec to stejně zaplatí daňový poplatník.